ČTENÍ

Milí žáci, mě a vaše spolužáky moc mrzí, že kromě Marka se nikdo z vás nezapojil do hlasování o nejlepší komiks. Je to škoda. Školní výuka ještě pořád trvá a já jen připomínám povinnost se vzdělávat. Bohužel musíme volit tuto formu, ale doufala jsem, že se zapojíte. 

Mám pro vás poslední čtení, doufám, že se po přečtení trochu zamyslíte a uvědomíte si, co je v životě důležité. 

                                            

Dnešní příběh vypráví o těchto zvířatech. Je to bajka, kdy zvířata mluví a jednají jako lidé a vyplyne z ní nějaké poučení. 

Zajíc a želva

Jednoho krásného slunečného dne si to po lesní cestičce pobíhal zajíc, když vtom potkal želvu, která si vykračovala pomaličku. „Ty se teda plazíš pomalu. Skoro jako had,“ povídá zajíc želvě. „Vidíš támhleten strom?“ Zeptala se želva zajíce. „Vsadím se, že k němu dříve doběhnu já,“ povídá s úsměvem. Zajíc vyprsknul smíchy. Nemohl věřit svým uším, co právě slyšel. Je přece jasné, že on je rychlejší než želva a závod vyhraje. Myslel si, že se želva snad pomátla.

A o co se vsadili? Když by vyhrála želva, musel by jí zajíc každý den nosit snídani až pod nos. A v případě výhry zajíce by to bylo obráceně – snídani by musela nosit želva zajíci.

Kameny si označili začátek závodu, ale i jeho cíl. Když našli sovu, která jim závod odstartovala, želva vyrazila. Ale zajíc? Ten si řekl, že má dost času, protože je rychlejší. Vydal se proto na louku, kde se napásl, protože dnes ještě nesnídal. Želva si zatím svým tempem pochodovala směrem k cíli.

Zajíc se po snídani třemi skoky vrátil k závodní trati, aby zkontroloval, jak je želva daleko od cíle. Jakmile spatřil želvu, jenž byla sotva v polovině trati, ustlal si pod stromem a usnul. Myslel si totiž, že má stále spoustu času.

„Bum!!“ To spadlo jablíčko ze stromu na zajícovu hlavu a probudilo ho. Jakmile se podíval na závodní trať, zjistil, že želva je pár malých krůčků od cíle. Rychle se rozběhl a utíkal jako s větrem o závod. Avšak již bylo pozdě. Želva právě překročila cílovou značku a otočila se, aby zjistila, kde je zajíc. Ten byl ještě kus za ní.

Když zajíc doběhl do cíle, želva se usmála a pravila: „Nejsem sice nejrychlejší zvíře na světě, ale zato nosím na zádech celý svůj domek. A přesto se mi podařilo zvítězit. Vždycky si pamatuj, že pomalu dojdeš dál.“ Zajíc se sice cítil zahanben, avšak zjistil, že důležitější je vytrvalost a ne rychlost.

Během prázdnin si čtěte knížky. Na závěr mám pro vás citát od A.S.Puškina( ruského básníka) - ČTENÍ - NEJLEPŠÍ UČENÍ.